Mýma očima
Příspěvky
Plastičtí lidé a prasácky živený alibismus
29. 6. 2011
Jednou z největších překážek rozvíjení elementárních potenciálů či jen nerealistických představ a potřeb se prudce inteligentně seberealizovat bývá v dnešní době a našich zeměpisných šířkách zřejmě lenost.
Ekonomičnost myšlení v každodenní stádovosti
10. 5. 2011
Po celá léta zakládání si na ostentativně předváděném faktu, že zcela jistě nejsem typickým prototypem čehokoliv, přichází střízlivé zjištění, že být ordinérní je dokonalost sama. Požehnána buď schopnost splynout v davu, dodává pocit uklidnění, určité osobní normálnosti a alibismu dokola tvrdícím, že to tak přece dělají všichni.
O BIOstereotypech a hrdosti na čokoládu
17. 4. 2011
Takový nedělní večer s výhledem naprosto exemplárního prototypu proflákaného nenaplňujícího týdne bývá ideální k hloupým hlubokým filosofickým myšlenkám. Téměř žádné mě nenapadají.
Kult jedné knihy
11. 4. 2011
A zde se tedy dostavuje ten podivuhodný údiv nad tím, že jsem ještě nebyla schopna vytvořit rubriku o literatuře, jelikož právě teď by se hodila více než kterákoliv jiná. Francouzky netloustnou není jen pouhý názor postpubertální (adolescentní) dušičky zmítané ve světě milovaných iluzí, je to též název knihy prezentující přesně onu literaturu, kterou miluji a obdivuji.
Večerní sebereflexe
11. 4. 2011
Před očima mi prolétávají myšlenky a okamžiky, vzpomínky na atmosféru zažitou a dosud nepoznanou a nemohu se přestat rozplývat.
S egoismem na věčné časy
10. 4. 2011
Jednou z nejlepších vlastností, které znám, je cynismus. Pak také sarkasmus nebo egoismus. A nacházím další ismy, prozatím esteticky nezapadající do náležitého úvodu, bylo by přeismováno. Proč egoismus?
Víno je zdravé, pravila BIObabička
10. 4. 2011
Víno je tu pro nás. Abychom ho vychutnávali, obdivovali, milovali. Nad vínem můžeme diskutovat, o víně můžeme diskutovat, víno bylo a je nedílnou součástí našich životů. Bez nadsázky - víno psalo historii.
Drž hubu, hypochondre!
10. 4. 2011
Už delší dobu se pohybuji na dvou protipólech a stále si nemůžu udělat stanovisko, o to horší, že je to neschopnost definovat sebe samotnou. Velice často si vybírám jeden z extrémů, na kterém později hodlám stavět, přestože si uvědomuji, že svět není a nikdy nebyl černobílý, sama se tak často snažím jevit - ani nevím, proč vlastně.