Na psaní sebereprezentace je toho zajímavého více, než se na první pohled může zdát především proto, že člověk většinou přesně neví, komu se sebereprezentuje. A tak stejně tak, jako bych umělci s úsměvem sdělila veškeré pseudovlohy, politikovi bych poskytla vyčerpávající komentář s nulovou vypovídající hodnotou. Nyní mi ale nezbývá než psát pravdu, o které vždy silně pochybuji. Nekonkretizujme. Rezignuji na rubriky. Alespoň možná. Většinu času totiž zabralo spekulvání nad rovnoměrným zaplněním veškerých nadtémat. A tak znovu a stále přicházím na myšlenku psát, co chci, jak chci a kam chci. Co článek, to hlod. Co rubrika, to nesmysl. Co věta, to kostrbatost. Co slovo, to poezie. Co písmeno, to estetika. Co nadpis, to myšlenka. A přestože motta a kréda jsou obecně skepticky či naopak nekriticky přijímány, schizofrenně se jimi řídíme a buzerujeme, dokud to není dostatečně. Jak taky jinak.
Pět pitomých útržků poezie
24. 7. 2011
Bilance Nečasova kabinetu 2011
13. 7. 2011
Všeobecná kritika vlády se stala velmi populární a z původně možná (věřme tomu) poměrně jasných a konstruktivních připomínek se stal jakýsi sport, jakási silná odborová lobby, a tak je stále více časté a populární prostě a jednoduše říkat, jak asociálně a krutě se současná trojkoalice k občanům chová, což zcela jistě ve většině bodů není pravdou.
Stále to přežívá. Dokonce veřejně.
8. 7. 2011
Dnešní zpravodajství, pravidelně informující o pravděpodobně dalším zmařeném pokusu o zrušení Komunistické strany Čech a Moravy, mne opět naplnilo tou všudypřítomnou obecnou skepsí vůči dalšímu vývoji.
Začíná nová éra stranického diktátu?
1. 7. 2011
Exministr dopravy svou větou o tom, že do strany Věci veřejné nikdy nevstoupí, nepřímo potvrdil fakt, který jsem u tohoto politického subjektu již dlouho pozorovala. Snad žádný inteligentní, čestný a schopný odborník by do dané strany nevstoupil.
Plastičtí lidé a prasácky živený alibismus
29. 6. 2011
Jednou z největších překážek rozvíjení elementárních potenciálů či jen nerealistických představ a potřeb se prudce inteligentně seberealizovat bývá v dnešní době a našich zeměpisných šířkách zřejmě lenost.
Výsměch primitivitě zpolitizovaného stáda
16. 6. 2011
Dnešní extraordinérní den lze jednoduše charakterizovat jako výsměch primitivitě, znovunalezená hrdost na rodnou hroudičku a pocit ohromné satisfakce.
Neestetická elektronizace fysikálních poznámek
7. 6. 2011
Od druhého března byl můj sešit studijních poznámek z fysiky permanentně obohacován více či méně uměleckými tagy, které nemají pouze odvést pozornost od nezáživného výkladu, ale především zabít ostentativní kastraci fantasie jako běžné praxe v podobných předmětech.
O koaličním patu a dohodě o dohodě
7. 6. 2011
V poslední době mne stále více zaměstnává marná snaha identifikovat onen princip té úctyhodné schopnosti slovně manipulovat se všemi politickými partnery široko daleko, následně se stahovat, vykřikovat ultimáta a ustupovat dál a dál na stěny mantinelu.
Veledůležitý blb primitivně útočí
22. 5. 2011
Kromě samotného obsahu veškerých sdělení, která z médií denně slýcháme, je neméně zajímavé studovat i formu, jakou jsou nám podávána. Seriózně? Klidně? Jak kdy a jak od koho, škoda tedy, že je způsob veřejného projevu neustále podceňován.
Vítek zklamal...
13. 5. 2011
Do poslední chvíle jsem se naivně odvážila doufat, že ačkoliv se z politiky nedávno vytratily i poslední skomírající zbytky etiky, určitá inteligence na těch postech nejviditelnějších přece jenom přetrvává. No, tak tedy asi ne.