Ostentativně hypnotizující namodralá zářivka
Upřeně pozoruji blikající namodralou zářivku ostentativně hypnotizující roztěkané myšlenky. Po nulové bilanci hodin spánku uplynulé noci by se snad ani nic vyloženě jiného očekávat nedalo, přestože jsem si připadala docela čilá. Taková svěží, plná vše naplňující energie, sebrané neznámo kde. A snad za ni přece jenom vděčím té rozkošné změně a opětovné změně stereotypu v podobě bezbřehého volna rychle vystřídaného návalem povinností a úkolů tiše vyčkávajících ve světě nových zítřků, jelikož zatím nebyly s to se ukázat, a tak si naivně a opětovně troufám tvrdit, že snad je tu ona lákavá varianta ležící u nohou, varianta, kdy ony povinnosti nepřijdou. Přišly. A opět se dostávám k paradoxu svých dnešních dnů, kdy touha být workoholikem přetrvává spolu s neochotou a neschopností akceptovat povinnosti vzdělávacího systému víc než cokoliv na světě. Avšak neviním z toho pana Dobeše či předchozí ministry či celou vládu, pedagogický sbor či nekoncepčnosti českého vzdělávacího systému. Spíše naopak sebe, svoji nevůli a odpor k činnostem mimo okruh 1) primárního zájmu 2) oboru s potencionálem vyššího komplexního vzdělávání (pro moji osobu). V zájmu následujících se posléze domnívám, že nepřetržité vstřebávání opakovaných zpravodajských relací České televize 24 není celkové, avšak relativně dostatečné z hlediska budoucích studií vyplývajících z jiného potenciálu mojí osoby. A když se opět dostávám k ostentativně hypnotizující zářivce a nechávám těkat tok myšlenek více než nevyzpytatelných.