Bilance Nečasova kabinetu 2011
Všeobecná kritika vlády se stala velmi populární a z původně možná (věřme tomu) poměrně jasných a konstruktivních připomínek se stal jakýsi sport, jakási silná odborová lobby, a tak je stále více časté a populární prostě a jednoduše říkat, jak asociálně a krutě se současná trojkoalice k občanům chová, což zcela jistě ve většině bodů není pravdou. Vláda zdaleka nejedná v explicitní neprospěch svých občanů a řada současných výtek je více méně populistickými výkřiky nezohledňujícími naši finanční situaci, natož situaci v celé Evropské unii. Lidé se nemohou donekonečna ohánět hesly, že se budou mít trochu hůř, tak to prostě bude, je to nutný fakt, který je potřeba akceptovat, a na drtivé většině obyvatel se vládou navrhované a schvalované reformy podepíšou řekněme velmi přiměřeně, mírně a zcela ekonomicky zvládnutelně. Co se týče reformního snažení, jsou tedy ustavičné ataky na koalici nejenom nesprávné, ale často demagogické, zbytečně zvedají vlnu nevole a kolem dopadů změn na obyvatele dělají tak velký zbytečný rozruch, že občanům paradoxně přitěžují, než aby jim pomáhaly. Pokud by se Nečasův kabinet soustředil pouze na reformy a nebyl nucen paralelně řešit a často upřednostňovat vnitrokoaliční neshody, bylo by tedy vše až na pár věcí víceméně v pořádku. Jednou z mála relativně opodstatněných výtek, která by jistě stála za diskusi, je neustále opakovaná teze, že vláda nejedná s opozicí. Lépe řečeno, širší konsensus napříč celým parlamentním politickým spektrem by byl u některých významných reformních zákonů zcela na místě. Není to vládní povinností, podle současných trendů bude ale po příštích volbách u moci levice, která již dnes otevřeně prohlašuje, že bude cíleně rušit či významně upravovat zákony v současné době schvalované pravicovou sněmovnou. Koalice tedy dnes zřejmě předpokládá, že se její zásahy během příštích tří let stihnou osvědčit natolik, že potencionální levicová vláda nebude mít chuť je výrazně měnit. Pochyby, zda je to dostatečné, jsou tedy zcela na místě. V čem současná vláda zcela selhává, jsou již zmíněné půtky, skandály především Věcí veřejných, ale i ODS a následný mediální obraz celé koalice. Jedním příkladem za všechny může být původně charismatický Vít Bárta, kterého lze označit za toho největšího čertíka, jak s oblibou říká neformální nepředseda Radek John, Věcí veřejných. Sice jsme již víceméně akceptovali, že jako neformálního předsedu označují Bártu všechna média, čímž tomuto postu dávají poměrně značnou oficialitu, korupční pozadí teoreticky hlavní protikorupční strany v parlamentu je podstatně horší jak pro Věci veřejné, tak pro celou koalici, na jejímž chodu se stále podílejí. Pokud si dovolíme být trochu optimističtí a vládě se podaří opustit neustálé kauzy a skandály, které ji permanentně v očích veřejnosti diskreditují a nahrávají pasivní opozici, ale naopak budou předmětem vřejných debat pouze věcné programové otázky, jeví se současná vládní koalice perspektivní a zchůdnou alternativou. Pokud bude nadále věcná.